Duben 2012

Nesnáším neděle

15. dubna 2012 v 6:58 | Lilly
A vůbec celé víkendy. Všechno, co přes týden žije, najednou jaksi umře. Zvlášť ještě u nás v Porubě (taková klidnější část Ostravy), nikde nikdy, všechno zavřené, mrtvo, mrtvo, mrtvo. Do toho zataženo a déšť - deprese jak vyšitá :-D Já se budím brzo ráno, všichni ještě spí... opravdu, preferuju pracovní týden i za cenu práce :-)

Včera jsem teda využila ještě kousku hezčího počasí a vyrazila jsem do posilovny na kole. Byli jsme tam čtyři? A po cestě domů jsem samozřejmě zmokla :-D Ale jinak to bylo fajn. Příště zase až o víkendu, achjo... Nezdálo se mi, že bych to zrovna flákala, ale nějak mě nic nebolí, tak si říkám, že bych možná přece jen měla přidat :-)


Cestovní hádavost

13. dubna 2012 v 19:05 | Lilly
Zákonitostí mého vztahu je, že když mám někam odjet, vždycky se to předtím posere. Slušnější slovo nelze použít.
V pondělí odjíždím do Belgie. Co se neděje už od středy? No ano, sere se a sere.. Dnes vrchol. Prozatím.
Ráno jsem spásla celou karamelovou Milku, jen se po ní zaprášilo. Na nervy? Ne, to naštěstí ve zvyku nedělám. Spíš pro zahnání už dva dny trvajících chutí (čti: ať celý den nechodím do kuchyně jak mlsný pes a neřeším, co bych snědla). Tak jo, momentálně mám chuť akorát tak si nervozitou okousat nehty. Na jídlo fakt nemyslím. Ovšem zrovna teď by mi to fakt nevadilo.

Tak o co jde

13. dubna 2012 v 7:57 | Lilly
Tak tedy o co mi tu vlastně jde...
Jak už jsem říkala, hubnoucí blog jsem před nějakou dobou měla. Ironií je, že jsem s ním vlastně ani moc hubnout nechtěla, a zhubla až na moji nejnižší děsivou váhu (48kg/169cm, a fakt to vypadalo děsivě). Stejně jsem se sebou nebyla spokojená. Špatně jsem cvičila, takže svaly žádné, pevnost žádná, a tím pádem se mi pořád zdálo, že bych měla hubnout dál. Všechny výlety, dovolené, atd. atd. jsem jen řešila, abych ó hrůzo, nesnědla něco kalorického, a abych mohla každý den cvičit. Šílenství.
Naštěstí mi to nějak došlo, vzpamatovala jsem se, přestala jsem řešit každé sousto, přibrala jsem zpět na váhu přijatelnou jak pro tělo, tak pro psychiku.
Ovšem přestat to řešit? Nene. Nemůžu být šťastná, když nejím, ale taky, jak jsem brzo zjistila, nemůžu být šťastná, když jsem tlustá. Takže nové kolo, tentokrát zdravěji, se cvičením.
Momentálně mi to tak jde. Cvičím, našla jsem si to, co na mě funguje nejlíp. Jím zdravě, ale i dost. Většinu času jsem se svým tělem spokojená. Kde je problém?


First

12. dubna 2012 v 21:04 | Lilly
Zdravím vás, slečny!
Už jsem to psala u Lucy, a zopakuju to i tady. Mnoho z vás, převážně hubnoucích blogů, už nějakou dobu sleduju, i když nekomentuju. Trochu stalker :-D Rozhodla jsem se, že je třeba opět vyjít na blogové světlo.
Blog už jsem měla, 2, 3 roky zpátky, taktéž hubnoucí. Momentálně hubnout nechci. Víceméně. Můj boj s postavou, jídlem, zrcadlem a váhou, a hlavně s tím, co se mi o tom všem honí hlavou, ale pořád u konce není, a nevím, jestli vůbec někdy bude. Vy jste mi inspirací.
Něco o mě?
20 let.
Fyzicky v Ostravě, občas v Brně (dálkově škola), duchem už v Praze (od sprna fyzicky a od podzimu tam druhá škola. SNAD.)
Snílek a perfekcionistka. Všechno musí být dokonalé. Evidentní zdroj většiny mých problémů.
Tolik na úvod.

Vaše,
Lilly de Paris

- asi tak vidím sama sebe :-)